Každopádně v situaci, kdy všichni okolo mě trénujou na překližce jak o život (a všichni svorně tvrdí, že teda moc netrénujou a už vůbec jim to neleze tak, jak by si představovali), jsem si potřeboval najít nějakej SPORT, abych si vyplavil z hlavy nánosy každodenního života v kanclu. Jak já bych šel trénovat na stěnu! Nikdy bych nevěřil, že někdy nahlas řeknu to, co jsem právě teď plácnul, ale fakt fakt moc bych chodil teď v zimě bušit, trénovat, ničit se, trpět, potit se a vůbec se zdokonalovat do ideálu Ne-alkolezce na bouldr nebo Rajče. Jenže....ouha, jedna věc je touha a druhá realita. A tou je bohužel už víc jak měsíc drobný zranění, který mě prostě i při vší vůli a chuti na lišty a boule nepustí. Jak známo: bolavej fakáč - metla lezce! Není to prdel...koukejte pro ilustraci:
"Jak mám s tímhle přelízt AD, abych pokořil AO a dal to už v pěti?!"
"Mažu fastum gelem a je to stejně na hovno!"
"Ne, do Jury zejtra nepojedu. A na Zbiroh na Ďury z Jury taky ne!"
"Musíte myslet na skály, slezte s bolavým fakáčem ze stěny!"Ano, takto jsem handicapovanej. Dejte mi důchod! No nic, výkřiky do tmy nepomáhaj, tak k věci. Co dělat když zvládnu tak maximálně stisk...Leda ledy.
Už několik týdnů je poměrně medializovaná umělá ledová stěna ve Víru a já čekám na vhodnej termín, kdy se sejde volno, chuť a lidi, a kára napakovaná cepama a mačkama vyrazí do toho kýhovýra.
"Tequila sunrise with blood shot eyes"(http://wiki.answers.com/Q/Why_do_your_eyes_get_bloodshot_when_you_are_intoxicated)
Od baráku v Brně to je do Víru skoro přesně 70km, takže to rozhodně nemaj Brňáci za rohem. Ale je jasný, že je to blíž než do Krkonoš nebo Maltatalu. My jsme vyrazili ve čtvrtek po 17h společně s Dášenkou a Kubem. Řídil jsem jeho šíp a i to byl zážitek (to nemluvím ani tak o tom, že netopil, ale např. došlá náplň v ostřikovačích - kvůli tomu jsme původně nejeli mým, ha ha - za tmy někde u boskovic s pochcanou silnicí a autem těsně před váma je fakt bomba). Do Víru jsem přijeli po hodině a půl, cestou necestou, posledních 8km po úzký klikatý silnici po sněhu. Takhle to tam svítilo:
Vskutku impozantní nejen na pohled, ale zejména jako počin od party z Adrexu. Dřív jsem na tenhle lezeckej pseudoweb koukal dost skrz prsty, nicméně stěna ve Víru mě jednoznačně donutila změnit úhel pohledu. Je to fakt záslužnej počin!!! Led byl sice na první pohled odlišnej od toho přírodního (plastičtější, místama sněholed, rozbitej od předchozích návštěvníků, s dírama jak na údolce na Podmokelskou), ale to mu neubíralo na efektu. Skála je padesátimetrová, takže kupka ledu vysoká 45m tvoří dominantu údolí pod hrází vírský přehrady. Topvoupky se rozvěšují podél ocelovýho lana, který je natažený a fixlý kolem skály ve vejšce asi 25m. Nám lano na požádání pověsili do jedinýho zbylýho štandu (majlonka) kluci z Adrexu a mohli jsme se rychle přidat k dalším cca 9 dvojkám, který obsadily zbytek stěny. V průběhu večera jsme od půl sedmý do půl desátý vylezli 6(já, Kub) a 4(Dášenka) cest a i když to nebyla žádná velká makačka (kolmý pasáže v ledu relativně krátký, po cestě dobrý odpočinky, userfriendly led, do kterýho se hladce zasekávalo, i se to z něj dobře vytahovalo), po cestě zpátky jsme se v teple auta slušně rozleželi a tělo bylo cejtit. Svoji ledovou premiéru zažila Dášenka, který jsem půjčil starý mačky od Jirky Šimka (děkujeme!). Jak jí to na poprvý lezlo? No rozená ledová královna.
"Ledo - BORKA jde poprvý v životě na to. Ještě poštelovat poutka a.."
"První nesmělý krůčky. Tady to ještě ujelo, ale to bylo poprvý a naposledy. Od týhle chvíle Dáda lezla jako kdyby se narodila ve Rjukanu" (http://www.visitrjukan.com/?c=1&lang=no&TLl=no&TLdb=75&TLco=NO&TLtf=29&TLp=224597)
"Kdo si zvětší obrázek, může se pokochat archivním kouskem maček, který Jirka Šimek - jeden z mejch prvních lezeckejch par´táků - zdědil jistojistě po tátovi a svoji zimní premiéru jsem si s nima v roce 2002 na hřebenech Roháčů odbyl i já"
"Stěna ve Víru není žádná zívačka. Sice se leze na TR a hodně z cest je ukloněnejch v pěkně tvarovatelným ledu, ale najdou se tady i skoro mixový pasáže po tenkejch glazurách a v převískách."
Z Víru jsme odjížděli všichni 3 v dobrý náladě. Dáda nadšená, že poprvý lezla v zimě, já že jsem lezl na ledech poprvý po 3 letech, a Kub určitě spokojenej s tím, že aspoň provětral zbraně. To byl čtvrtek večer, kterej jsme po příjezdu ještě na Bárečku na Flédě zapili 2G a mohli se těšit na pátek a konečně víkend. V pátek to nejdřív byla služebka do Loun, což bylo dost otravnejch 350km tam po mokrý dálnici, Prahou, mlhou a vůbec. I když jsem měl společnost - vezl jsem Kuba, tak to prostě bylo moc. Takový řízení mě občas zmůže. Po skončení jednání v lounskejch strojírnách jsem přespal v Kolíně. U té příležitosti jsem samozřejmě navštívil kultovní restaurační zařízení letná, ale rozvádět to nebudu. Bylo to opět ve znamení "všechno co je od bé je dobré". Ráno v sobotu jsme ale v 10h už frčeli s Kubem směr Českej ráj. Ledy, ledy a koupák. Takovej byl plán.
"Ledárna ve Votrubcově lomu na Kozákově"V sobotu, resp. v neděli jsme i přes pokračující nachlazení zvládli ledy na Kozákově a u Semil. Obojí v lomech, obojí pěkné, obojí specifické. Na Kozákově to byla ohromná dýlka - 30m - spojená s potřebou techniky, protože led byl vymrzlej, zvětralej, suchej, mnohde tenkej, často už ulámanej...a hlavně vertikalita, prostě všechno v kolmým. V Semilech to bylo zase o plastickým ledu, po kterým tekla voda, a šlo o jeden masivní kolmej-mírně položenej nátek.
"Ledy v lomu u Krkavky (Semily)...v pravý části pěkná ladička v tenký glazuře".
Na Kozákově jsme potkali jednoho Burákova známýho z Jablonce. Svět je malej.Na Koupáku jsme se zase řízeně potkali s PavlemS. a užili si Špicálovo promítání z lezení severky Eigeru, prváčů v Pakistánskejch megahorách, spár v Indian Creek, Yosemit a jinejch srand. Nutno podotknout, že Špicál je respektuhodnej lezeckej cestovatel, což potvrdil i tím, že o půl druhý ráno docestoval až k nám do pokoje na Podháji, kde nás Láďa a Kamila z Koupáku ubytovali za 50CZK. Kub a já už jsme byli v objetí sladkýho spánku, když k nám něco vrazilo, začalo nás to zapnutý ve spacákách zuřivě objímat a cosi u toho žblebtalo. "Ty kluku fousatej" to řikalo mě. Já jsem to samozřejmě hned zaspal, ale víte co, člověk se ráno diví. "To byl Špicál" hlásí pohotově Kub po ranním probuzení. Ok, tak to je v cajku. Doufám.
"Zasněžená romantyčka v lomech u Semil"V neděli navíc začalo chumelit a i na Koupáku leželo slušnejch 20 čísel sněhu. Prostě nádhera. Nijak jsme to s Kubem ani jeden den s lezením nepřeháněli, takže v sobotu jsme si na Kozákově řízli 4 cesty, v neděli u Semil každej tři. Dobrýho pomálu. Jen jsem trochu zalitoval, že to všechno vycházelo na lezení s horním. Vrtání šroubů má svoji poetiku. A morál...no už bych zase měl vyléčit svoje choutky na záplavu adrenalinem krátkou víkendovou návštěvou Skaláku..
ps: víc fotek z ledů a vůbec je TADY!
Žádné komentáře:
Okomentovat