úterý 15. prosince 2009

Do roka a do dne

Rok se s rokem sešel a můj pracovní šíp mě ne vždy povolenou rychlostí veze po českých D zase na sever. Naposledy jsem tam byl na svatbě Léni a Járy, to znamená asi před půl rokem. Tomu řikám frekvence, že by se jeden pos...Silnice je místama namrzlá, místama postávaj po krajnicích celníci, kterejm schengen vzal práci a tak chudáci musí sedět v nakopnutým tranďáku a měřit. Nic moc. Na druhou stranu Krkonoše už jsou poprášený a tu a tam nasvícený jak vánoční stromeček paprskama slunce, který prorazí těžký sněhový mraky. Z tý roviny vod Mladý Boleslavi to vypadá jak panoráma někde v Buttermilks nebo Bishopu. Teda - hory sou stejný, bouldry nikde, ale fantazie je dobrá věc, ne?!

Po cestě z Prahy do Semil. Foceno od Boleslavi - ze zatáčky u letadla;-)

V plánu je sobota a neděle v Semilech, resp. na Krkavce. Dojíždím někdy před polednem rovnou ke Krkavce, to je místečko. Na jednu stranu přes silnici v sedle na kopci nad hluboce zaříznutým kaňonem Jizery (tzv. Riegrovka) se dostanete ke Krkavce, oblasti vytvořené původně pro tréninkový účely místníma lezcama v čele s p. Předsedou, ale postupně proměněné působením zabijáka Majzlíka na český Dryland. Na druhý straně silnice pak leží lom, kde v zimě natejkaj epesní ledy. Nevim přesně, co znamená epesní, ale ledy to sou bombový v přírodním amfiteátru, však jsem z nich fotky sem už dával.

Pod krkavčí střechou. Ve slušivejch kulíšcích se skrejvá Míra a jeho čarodějův učeň Pavel.

Beru do ruky cepíny a obouvám si závodní triop mačko-lezečky. Po roce. Panuje vlhká zima s teplotama těsně nad nulou a v temným stínu Krkavky mi neni teplo. Ale za chvíli bude panáčku. Vzpomínám na pocity z loňský první zkušenosti s drytoolingem. Námaha. Nervy. Nezvyk. Aspoň, že to je na topvoupek, z tahání v tomhle sportu bych se vosypal jenom bych to v souvislosti se svojí osobou někde zaslech.

Pod skálou nejsme sami s Mírou. Doplňuje nás Pavel, Křéma a taky tady dneska působí 3 Brňáků (sou všude!). Zoban dovez mladou naději Lukáše Pálku a jeho borku. Koukám na toho Pálku, jak sklepává v šuce a vypadá naprosto vyrovnaně v 45 stupňovým převisu. Nee, já šuku zkoušet nebudu. Základem týhle techniky je totiž vis na jedný ruce. Používá se to myslím, když nejsou žádný kloudný nohy (absence stupů). Vypadá to asi takhle:

Míra a šuka.

Zkouším na druhým teda Krvavý šrámy M8+, kde jsem se hemzal už před rokem. Ke svojí radosti na pohodu přelízám nástupovej bouldr, kterej má taky dost společnýho se šukáním, ale to musíte zažít na vlastní kůži. Oproti loňskýmu pokusu cejtím větší jistotu v nohou, ani se nebojím zarudlovat oběma rukama za jeden cep. Dokonce mi došlo o trochu pozdějc než loni a dolejzám tak dál. S odsedem se nakonec dostávám až k poslední expresce pod hranou převisu a slaňákem. Tož to mi stačí, díky mnohokrát. Loni jsem málem při spouštění upustil vysílením obě zbraně na zem, letos jsem naštěstí víc v klidu.

Další cestu zkouším už těsně před soumrakem (tzn. v 15:30). Jsem zmrzlej jak nanuk, protože poslední 2 hodiny jenom postávám pod skálou, pokouším se marně o kvalitní světlou fotku a jistím formyplnýho Míru v jeho krokování Krkavčí matky (M10+). Ten tady mimochodem přelez už M11-, ale ta matka je fakt Krkavčí a nedává mu řešení bouldrovejch problémů ve střední části bez boje. Já v Soukromejch pastích (M8+) nejdřív nemůžu chytit žádný tempo, ruce mě vyloženě bolej, jak sou ztuhlý, pak se přehoupnu přes koně na nástupu společným se Šrámama, udělám pár kroků, zahřeju se a...A to všechno jenom proto, abych mi v dalším kroku brutálně natekla pravačka, jak se z ní zdvihám a šátrám levačkou vysoko, kde to bere. Bere? Tak kde to kurva bere. Pavel mi radí: ještě tak o 15 čísel vejš. A jak? A jak? Řikám si pro sebe. Natahuju se jak Saxána a prd. Letím ven a od stěny a pro dnešek ende.

Míra v cestě pro sebe u druhýho jištění.

Večer Míra musí na sraz se spolužákama ze střední do Vysokýho, takže já po tradičně výborný večeři od paní Matějcový a peripetiích s rozbitým alarmem, ergo immobilním kárem, končím v SBS. Hodinku a půl s Pavlem bouldrujem, což se pro mě rovná konečnýmu odrovnání rukou (převislost místních profilů je myslím pověstná). Pak přichází Křéma s kufříkem na poker a osud večera je zpečetěnej. Já jako blbec nejdřív připravím většinu hráčů o všechny chips, abych pak zbytek večera koukal, jak Pavel válí v all-inech a Křéma to tiše s klidem sbírá a nakonec vyhrává.

Poker je pěkná hra. Ale než začnete hrát svlíkací, napočítejte si zkusmo do deseti jo?! Nemusí to být pěknej zážitek.

Druhej den jsme na Krkavce "už" po 11h a mrzne, rostou rampouchy, krajina je poprášená sněhem, dalo by se říct romantika. Ale stepujte v tomhle pod stěnou do čtyřech a pojem romantika pro vás získá i nějaký nový významy.

Romantika.

Dneska na Krkavce taky není zrovna prázdno, dvě party z Liberce nebo Jablonce a zase my s Mírou a Pavlem a tentokrát i Štěpindou. Zkouším dve M9 - Cestu pro sebe a Hematurii. Obě dolejzám do půlky, odkud se nechávám spouštět jako pytel brambor, podobně nemohoucí. Cesta pro sebe ale má něco do sebe. A když tak koukám na Pavla, jak si ji celou zkrokuje, ani nechci a už si nastavuju cíl pro příště. Jo, tímhle musím příště prostě prolízt až na horu. A vzhledem k už výše zmíněný frekvenci mýho drytoolingu mám dostatek času naučit se na madle na bouldrovce šuku, protože v týhle cestě se na konci taky hodí.

Parta z Lbc s sebou dovezla i roztomilýho voříška Radka. Už chci Athoska!

Během dne se taky objeví Léňa s Járou, to je radosti je zase vidět. Ještě jste se nerozvedli? Né?! tak to je joke samozřejmě, proč taky, že jo. Jára cepy zkusí, na Léně je znát respekt a ještě asi ty první škrábance mačkou po skále odloží. Na druhou stranu mi aspoň ukáže Krkavku letní - jejich loňskou oblast č. 1 ;-))

Dneska je úterý, ruce už mě nebolí tolik jako včera, za to srdce tak trochu zabolí, že takový perfektní zimní vyžití, na který nepotřebujete mráz a sníh a nevadí vám na skále déšť, je z metropole Moravy táák daleko.



2 komentáře:

  1. hezky jsi to napsal Honzíku:) Myslim,ze na to ze je ten drytooling takova chujovina, to byl vydarenej vejkend:) Jo a do priste zapracovat na tech fotkach,at to k necemu vypada!!;) Míra

    OdpovědětVymazat
  2. jj, v temnu pod krkavčím převisem ale můj automat asi víc nezmůže. už se těším na další návštěvu, od příjezdu visím každej večír na balkně, abych moh Cestu pro sebe aspoň zkrokovat na druhym;-) užijte si poslední slanění, asi to bude docela hardcore v tomhle počasí. janek

    OdpovědětVymazat