Tahle cesta je jedinečnou příležitostí exhumovat tenhle Jankem zapomenutej blog. Zejména když ho nemusí psát a může vykrádat Dášiny maily rodičům;) proč ale chodit okolo horký kaše - každopádně jde o vtipný shrnutí začátku dovolený na Bali, co sedí. Jako prdel na hrnec.
Ahoj rodiče,
je tady vedro jak v pr... kdybyste mi to bývali řekli, tak sem ani nelezu. Připadám si jak v pavilónu opic a to se vším všudy co se vlhkosti, smradu a to třetí nechám bez komentáře. Před chvílí jsme si uvařili těstoviny s omáčkou a nějakýma malýma broučkam, jež byli součástí těch zabalených těstovin. Šplícháme se od rána repelenty za úsměvného doprovodu místňáků z Playgroundu říkajících "pchee, to stejně nefunguje" a Lukáš už má obličej tak nateklej, že při porovnání s řidičákem by ho nepoznali...ještěže pořád nemá ani autoškolu
Musím říct, že ubytování není zdaleka tak hezké jak vypadalo na fotkách a tudíž se již nedivím, že cena pobytu na Bali je rovna 150,- Kč/noc..možná to v sobě mělo nějakou indícii k objevění Ale je tu zajímavá parta lidí a relativně čisto (pozn.autora:relativně v místních podmínkách znamená značně jinou stupnici než v čechách) Jedná se o jednopatrový domek ve vesničce daleko od ruchu velkoměsta...
...tady slepice dávají dobrou noc a tudíž se musíme přesouvat kamkoliv skůtrem, což jak jsem před chvílí zjistila, bude pro mě dost dramatická překážka
Začíná to tím, že se jezdí v levém pruhu a v podstatě to končí tím, že jsem na skůtru nikdy neseděla
Let sem se stál sám o sobě dosti nezapomenutelným, nekončícím zážitkem. Brno-Mnichov autem - zahřívačka, Mnichov - amsterodam - prihoriva, amsterodam - Jakarta (15 hodin) - s neplanovanou zastavkou v Kuala Lumpur asi na hodinu - to uz bylo silne kafe...nicmene třešnicka na dortu přišla v podobě obsazených letů Jakarta - Bali a tak jsme čekali 9,5hodiny na smrdutým letišti. Tam mě pobavila sms od mamky..lehněte si na zem, hlavně natáhnout tělíčka první dvě hodiny jsem sála takřka na špičkách, pak už jsem se odvážila si sednout a vypít první plechovku brčkem - střih po 6ti hodinách: my tři rozvalení na sedačkách,obejmutý kufry a snažili jsme se usnout naprosto ztotožnění s okolní špínou. Jelikož v tomto rozmezí nebyly žádné lety - místní (včetně stráží) si polehali po zemích a spali.Podotýkám, že v uniformách.
Áááa právě mám první štípanec..výborně - jdu se vykoupat a doufám, že to nebyl jeden z dělníků horečky denge No trochu přeháním, ale realita tu má taky jinou stupnici , zvláště když se potíte tak, že se Vám stává vlastní pot nebezpečným DD
Ahoj rodiče,
je tady vedro jak v pr... kdybyste mi to bývali řekli, tak sem ani nelezu. Připadám si jak v pavilónu opic a to se vším všudy co se vlhkosti, smradu a to třetí nechám bez komentáře. Před chvílí jsme si uvařili těstoviny s omáčkou a nějakýma malýma broučkam, jež byli součástí těch zabalených těstovin. Šplícháme se od rána repelenty za úsměvného doprovodu místňáků z Playgroundu říkajících "pchee, to stejně nefunguje" a Lukáš už má obličej tak nateklej, že při porovnání s řidičákem by ho nepoznali...ještěže pořád nemá ani autoškolu
Musím říct, že ubytování není zdaleka tak hezké jak vypadalo na fotkách a tudíž se již nedivím, že cena pobytu na Bali je rovna 150,- Kč/noc..možná to v sobě mělo nějakou indícii k objevění Ale je tu zajímavá parta lidí a relativně čisto (pozn.autora:relativně v místních podmínkách znamená značně jinou stupnici než v čechách) Jedná se o jednopatrový domek ve vesničce daleko od ruchu velkoměsta...
...tady slepice dávají dobrou noc a tudíž se musíme přesouvat kamkoliv skůtrem, což jak jsem před chvílí zjistila, bude pro mě dost dramatická překážka
Začíná to tím, že se jezdí v levém pruhu a v podstatě to končí tím, že jsem na skůtru nikdy neseděla
Let sem se stál sám o sobě dosti nezapomenutelným, nekončícím zážitkem. Brno-Mnichov autem - zahřívačka, Mnichov - amsterodam - prihoriva, amsterodam - Jakarta (15 hodin) - s neplanovanou zastavkou v Kuala Lumpur asi na hodinu - to uz bylo silne kafe...nicmene třešnicka na dortu přišla v podobě obsazených letů Jakarta - Bali a tak jsme čekali 9,5hodiny na smrdutým letišti. Tam mě pobavila sms od mamky..lehněte si na zem, hlavně natáhnout tělíčka první dvě hodiny jsem sála takřka na špičkách, pak už jsem se odvážila si sednout a vypít první plechovku brčkem - střih po 6ti hodinách: my tři rozvalení na sedačkách,obejmutý kufry a snažili jsme se usnout naprosto ztotožnění s okolní špínou. Jelikož v tomto rozmezí nebyly žádné lety - místní (včetně stráží) si polehali po zemích a spali.Podotýkám, že v uniformách.
Áááa právě mám první štípanec..výborně - jdu se vykoupat a doufám, že to nebyl jeden z dělníků horečky denge No trochu přeháním, ale realita tu má taky jinou stupnici , zvláště když se potíte tak, že se Vám stává vlastní pot nebezpečným DD