pátek 25. února 2011

Bali, dopis rodičům


Tahle cesta je jedinečnou příležitostí exhumovat tenhle Jankem zapomenutej blog. Zejména když ho nemusí psát a může vykrádat Dášiny maily rodičům;) proč ale chodit okolo horký kaše - každopádně jde o vtipný shrnutí začátku dovolený na Bali, co sedí. Jako prdel na hrnec.


Ahoj rodiče,
je tady vedro jak v pr... kdybyste mi to bývali řekli, tak sem ani nelezu. Připadám si jak v pavilónu opic :-) a to se vším všudy co se vlhkosti, smradu a to třetí nechám bez komentáře. Před chvílí jsme si uvařili těstoviny s omáčkou a nějakýma malýma broučkam, jež byli součástí těch zabalených těstovin. Šplícháme se od rána repelenty za úsměvného doprovodu místňáků z Playgroundu říkajících "pchee, to stejně nefunguje" a Lukáš už má obličej tak nateklej, že při porovnání s řidičákem by ho nepoznali...ještěže pořád nemá ani autoškolu :-))

Musím říct, že ubytování není zdaleka tak hezké jak vypadalo na fotkách a tudíž se již nedivím, že cena pobytu na Bali je rovna 150,- Kč/noc..možná to v sobě mělo nějakou indícii k objevění
:-) Ale je tu zajímavá parta lidí a relativně čisto (pozn.autora:relativně v místních podmínkách znamená značně jinou stupnici než v čechách) Jedná se o jednopatrový domek ve vesničce daleko od ruchu velkoměsta...


...tady slepice dávají dobrou noc a tudíž se musíme přesouvat kamkoliv skůtrem, což jak jsem před chvílí zjistila, bude pro mě dost dramatická překážka

Hádejte co to je............................................místní benzínka.

:-) Začíná to tím, že se jezdí v levém pruhu a v podstatě to končí tím, že jsem na skůtru nikdy neseděla :-D


Let sem se stál sám o sobě dosti nezapomenutelným, nekončícím zážitkem. Brno-Mnichov autem - zahřívačka, Mnichov - amsterodam - prihoriva, amsterodam - Jakarta (15 hodin) - s neplanovanou zastavkou v Kuala Lumpur asi na hodinu - to uz bylo silne kafe...nicmene třešnicka na dortu přišla v podobě obsazených letů Jakarta - Bali a tak jsme čekali 9,5hodiny na smrdutým letišti. Tam mě pobavila sms od mamky..lehněte si na zem, hlavně natáhnout tělíčka :-))první dvě hodiny jsem sála takřka na špičkách, pak už jsem se odvážila si sednout a vypít první plechovku brčkem - střih po 6ti hodinách: my tři rozvalení na sedačkách,obejmutý kufry a snažili jsme se usnout naprosto ztotožnění s okolní špínou. Jelikož v tomto rozmezí nebyly žádné lety - místní (včetně stráží) si polehali po zemích a spali.Podotýkám, že v uniformách.


Áááa právě mám první štípanec..výborně - jdu se vykoupat a doufám, že to nebyl jeden z dělníků horečky denge :-)) No trochu přeháním, ale realita tu má taky jinou stupnici , zvláště když se potíte tak, že se Vám stává vlastní pot nebezpečným :-DDD